Amfibrach

Dvojslabičné
◡ ◡	pyrichij (dibrach)
◡ –	jamb
– ◡	trochej (chorej)
– –	spondej
Trojslabičné
◡ ◡ ◡	tribrach
– ◡ ◡	daktyl
◡ – ◡
◡ ◡ –	anapest
◡ – –	bakchej
– ◡ –	krétik (amfimakr)
– – ◡	antibakchej (palimbakchej))
– – –	molos (trimakr)
Čtyřslabičné
◡ ◡ ◡ ◡	tetrabrach
– ◡ ◡ ◡	první péón
◡ – ◡ ◡	druhý péón
◡ ◡ – ◡	třetí péón
◡ ◡ ◡ –	čtvrtý péón
– – ◡ ◡	větší iónik (dvojnásobný trochej)
◡ ◡ – –	menší iónik (dvojnásobný jamb)
– ◡ – ◡	ditrochej
◡ – ◡ –	dijamb
– ◡ ◡ –	choriamb
◡ – – ◡	antispast
◡ – – –	první epitrit
– ◡ – –	druhý epitrit
– – ◡ –	třetí epitrit
– – – ◡	čtvrtý epitrit
– – – –	dispondej
Kombinované
– ◡ ◡ – ◡	daktylotrochej
Legenda
–	dlouhá, přízvučná slabika
◡	krátká, nepřízvučná slabika

Amfibrach (z řec. amphíbrachys, oboustranně krátký) je v metrice stopa, skládající se ze tří slabik, v pořadí nepřízvučná-přízvučná-nepřízvučná (či v časoměrném verši krátká-dlouhá-krátká).^[1]

V českém sylabotónickém verši jsou amfibrachy realizovány jako katalektické daktyly s předrážkou (přízvučné slabiky jsou vyznačeny tučně):

„... ať zářilo slunce, ať večer se šeřil,

já semknutou brvou jsem vrahy ty měřil...“

(Petr Bezruč: Kdo na moje místo?)

Amfibrachický verš (z důvodu přízvuku, který je umístěn na předposlední slabice) je typický pro polskou literaturu:

Grał w lesie Matysek na skrzypkach z jedliny —

I wygrał, i wygrał — płacz zmarłej dziewczyny.

O, płaczu bezbrzeżny, dlaczego tak płaczesz?

Dlaczego w pnie drzewne, jak we drzwi, kołaczesz?

Zapomnij o klęsce, a świat się odmieni, —

I rosą spłyń w zieleń, i spocznij w zieleni!

Reference