Aloysius Stepinac

Blahoslavený Aloysius Stepinac
Kardinál-kněz Primas chorvatský Arcibiskup záhřebský
Fotografie
Církev	římskokatolická
Provincie	chorvatská
Arcidiecéze	záhřebská
Sídlo	Záhřeb
Jmenování	7. prosince 1937
Uveden do úřadu	1938
Emeritura	10. února 1960
Předchůdce	Antun Bauer
Nástupce	Franjo Šeper
Heslo	„In te, Domine, speravi“
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení	26. října 1930 světitel Giuseppe Palica
Biskupské svěcení	24. června 1934 světitel Antun Bauer 1. spolusvětitel Ivan Šarić 2. spolusvětitel Quirinus Clement Bonefacic
Kardinálská kreace	12. ledna 1953 kreoval Pius XII.
Titul	kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	biskup koadjutor záhřebské diecéze (1934–1937) titulární arcibiskup z Nicopsi (1934–1937)
Osobní údaje
Země	Chorvatsko Chorvatsko
Datum narození	8. května 1898
Místo narození	Brezarić
Datum úmrtí	10. února 1960 (ve věku 61 let)
Místo úmrtí	Krašić
Příčina úmrtí	trombóza
Místo pohřbení	Katedrála Nanebevzetí Panny Marie, svatého Štěpána a svatého Ladislava v Záhřebu
Národnost	chorvatská
Rodiče	Josip Stepinac a Barbara Stepinac
Alma mater	Papežská univerzita Gregoriana
Řády a ocenění	Komtur s hvězdou (velkodůstojník) Řádu Božího hrobu
Svatořečení
Začátek procesu	9. října 1981
Beatifikace	3. října 1998 Marija Bistrica, Chorvatsko beatifikoval Jan Pavel II.
Svátek	10. února
Uctíván církvemi	římskokatolická církev a církve v jejím společenství
Titul svatého	biskup a mučedník
Atributy	kardinálský oděv, biskupská roucha
Patron	Chorvatska, záhřebské arcidiecéze, vězňů, studentů, farmářů
Místo úcty	Katedrála Nanebevzetí Panny Marie, svatého Štěpána a svatého Ladislava v Záhřebu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Blahoslavený Aloysius Viktor Stepinac (chorvatsky Alojzije Viktor Stepinac, 8. května 1898, Brezarić u obce Krašić, Království chorvatsko-slavonské, Rakousko-Uhersko – 10. února 1960, SFRJ) byl chorvatský kardinál a v letech 1937 až 1960 arcibiskup záhřebský.^[1] V říjnu 1998 byl prohlášen za mučedníka a papežem sv. Janem Pavlem II. beatifikován. Připomínka připadá na 10. února.^[2]

Jeho případ je však poněkud kontroverzní, neboť byl rovněž kritizován za údajnou kolaboraci s fašisty během druhé světové války.^[3]

Narodil se jako páté z osmi dětí v rodině rolníka.^[4] Během 1. světové války sloužil na italské frontě. V červenci 1918 byl Italy zajat a pět měsíců držen jako válečný zajatec. Po válce se zapsal na fakultu agronomie na univerzitě v Záhřebu, ale po jednom semestru ji opustil a vrátil se domů pomáhat otci. Patřil k chorvatským Sokolům, a v roce 1922 tak s touto organizací cestoval na katolický Sokolský slet do Brna.

V roce 1924 odjel do Říma studovat teologii na koleji Germanicum. Na kněze byl vysvěcen 26. října 1930.^[5] V roce 1934 byl jmenován biskupem koadjutorem záhřebské diecéze, za další tři roky se tak stal arcibiskupem, ač mu ještě nebylo ani 40 let.

Za druhé světové války, v dubnu 1941, Stepinac nejdříve vítal ustašovské vůdce a nezávislé Chorvatsko. Již rok nato ale fašistické pronásledování Židů a Srbů odsuzoval a napomáhal jim k útěku.^[3]

Po skončení války byl obviněn z válečných zločinů a kolaborace. Ačkoli byl odsouzen^[6], v důsledku zahraničního i domácího nátlaku byl propuštěn do domácího vězení. V roce 1952 ho papež Pius XII. jmenoval kardinálem.^[3]

Zemřel v roce 1960. Objevily se sice spekulace, že byl otráven,^[7] při ohledání jeho ostatků v roce 1993 však odborníci zjistili, že příčinou smrti mohla být trombóza.^[3]

• Seznam světců a mučedníků katolické církve

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Aloysius Stepinac na Wikimedia Commons

Předchůdce: Antun Bauer

5. arcibiskup záhřebský 1937–1960

Nástupce: Franjo Šeper