Alfred Rohm

Alfred Rohm von Hermannstädt
Erb rodu Rohmů
Zástupce ministra války
Ve funkci: 1917 – 1917
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	polní zbrojmistr (1915), polní podmaršál (1911), generálmajor (1906)
Narození	26. března 1858 Sibiu
Úmrtí	29. listopadu 1925 (ve věku 67 let) Vídeň
Titul	rytíř
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alfred Emanuel rytíř Rohm z Hermannstaedtenu (německy Alfred Emanuel Ritter Rohm von Hermannstädten) (26. března 1858 Sibiu – 29. listopadu 1925 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Kromě služby u různých vojenských posádek působil v letech 1897–1905 v císařské vojenské kanceláři (Militär Kanzlei Seiner Majestät des Kaiser und Königs). Za první světové války dosáhl v c. k. armádě hodnosti polního zbrojmistra a v roce 1917 byl zástupcem ministra války.

Narodil se jako prostřední ze tří synů vojenského lékaře Josefa Rohma (1810–1890) povýšeného v roce 1873 do šlechtického stavu s titulem rytíř (predikát von Hermannstaedten je německou verzí názvu města Sibiu, kde rodina žila).^[1] Studoval na Technické vojenské akademii ve Vídni a v roce 1878 nastoupil jako poručík k 2. ženijnímu pluku. Později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a v roce 1884 byl jako nadporučík přidělen ke generálnímu štábu. V roce 1888 byl povýšen na kapitána a od roku 1894 byl šéfem štábu 10. pěší divize v Josefově. V letech 1897–1905 působil ve vojenské kanceláři císaře Františka Josefa, kde byl v roce 1900 povýšen na plukovníka.^[2][3]

V roce 1906 dosáhl hodnosti generálmajora, poté byl velitelem pěšího pluku č. 94 a následně velitelem 28. pěší brigády v Šoproni.^[4] Od roku 1910 byl sekčním šéfem na ministerstvu války^[5] a téhož roku získal hodnost polního podmaršála. V říjnu 1914 obdržel čestnou hodnost polního zbrojmistra, k datu 1. května 1915 mu byla tato hodnost potvrzena v aktivní službě.^[6][7] V roce 1916 získal titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[8] Od května do listopadu 1917 byl zástupcem ministra války. Koncem roku 1917 odešel do výslužby a v armádě byl formálně penzionován k datu 1. ledna 1919.^[9] Od té doby žil v soukromí ve Vídni.

Jeho starší bratr Josef Franz Rohm (1855–1922) působil v diplomacii a naposledy byl generálním konzulem v Anconě. Mladší bratr Rudolf Rohm (1866–1945) působil ve státních službách a byl sekčním šéfem na ministerstvu vnitra.

Během vojenské kariéry obdržel řadu ocenění nejen v Rakousku-Uhersku,^[10] ale díky několikaleté službě v císařské vojenské kanceláři i vyznamenání při návštěvách zahraničních panovníků.^[11]

• Válečná medaile (1879)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Bronzová vojenská záslužná medaile (1900)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1903)
• Řád železné koruny III. třídy (1903)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1905)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1913)
• Vojenský záslužný kříž III. třídy (1914)
• Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1915)
• komandérský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1915)
• Bronzová vojenská záslužná medaile (1916)
• Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1917) ^[12]

• Řád thajské koruny III. třídy (1897, Siam)
• Řád Takova II. třídy (1900, Srbsko)
• Řád červené orlice II. třídy (1900, Německo)
• Řád lva a slunce II. třídy (1900, Persie)
• rytíř Řádu Albrechtova (1903, Sasko)
• Řád Leopolda (1904, Belgie)
• Řád svatého Olafa (1904, Norsko)
• Domácí řád vendické koruny (1904, Meklenbursko)
• Železný kříž II. třídy (1916, Německo)
• Řád Medžidie I. třídy (1917, Osmanská říše)
• Železný kříž I. třídy (1918, Německo)

• BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 254–255 (heslo Alfred Rohm) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)
• VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2017; Praha, 2012; s. 334–336 (heslo Rohm z Hermannstaedtenu) ISBN 978-80-904241-8-0

• Alfred Rohm von Hermandstaedten in: Österreichisches Biographisches Lexikon