Alfred Hurtig

Alfred Hurtig
Narození6. února 1850
Manětín
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí4. srpna 1912 (ve věku 62 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníLišov
Povolánígeodet, kartograf
ChoťAlžběta (roz. Čermáková)
DětiMarie (provd. Baušová)
RodičeKarel Hurtig (otec)
Antonie Hurtigová (matka)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Alfred Hurtig (6. února 1850 Manětín[1] – 4. srpna 1912 Praha[2]) byl český geodet, kartograf a urbanista. Působil jako hlavní geometr a později stavební rada pražského stavebního úřadu. Známý je především svými podrobnými polohopisnými plány Prahy a jejích rychle se rozvíjejících předměstí na přelomu 19. a 20. století.[3][4] Byl také autorem vítězných projektů asanace pražského Podskalí, Starého Města a Josefova.[5]

Život

Narodil se 6. února 1850 v západočeském Manětíně do rodiny berního (dle některých zdrojů též báňského) kontrolora Karla Hurtiga[1] († 1883[6]) a jeho ženy Antonie (1822–1891), rozené Řitké.[7] Po absolvování vyšší reálné školy v Písku složil geometrovské (zeměměřičské) zkoušky na pražské polytechnice.[3] Po studiích působil jako geometr u několika soukromých stavebních firem.[3] V roce 1874 vstoupil do služeb pražské obce, kde působil nejprve jako kreslič při technickém oddělení hospodářského úřadu, od roku 1883 v nově zřízeném stavebním úřadu jako kartograf a později geometr.[4] Od roku 1888 vedl nově zřízený geometrický odbor stavebního úřadu.[4] Roku 1895 byl jmenován vrchním geometrem a v roce 1907 povýšen na stavebního radu; o rok později byl po 33 letech služby penzionován.[3][4] Zemřel v Praze 4. srpna 1912[4] v nemocnici u Milosrdných bratří.[8] Pohřben byl v Lišově.[9]

V roce 1875 se oženil za soukromnici Alžbětu (Elišku), rozenou Čermákovou (1854[10]–1919). V témže roce se manželům narodila dcera Marie (* 25. srpna 1875), později provdaná Baušová. V roce 1888 byli manželé Hurtigovi soudně rozvedeni.[8]

Kartografické dílo

Hurtig se specializoval na podrobnou kartografii metropole, vedle stavebního úřadu hlavního města Prahy jeho plány vycházely například u nakladatelů Františka Kytky, Václava Neuberta, Josefa R. Vilímka, nebo vlastním Hurtigovým nákladem u tiskaře Aloise Wildnera.[11] V letech 1881–1912 vydal minimálně 23 polohopisných plánů Prahy a okolí v měřítcích 1 : 4 000 a 1 : 10 000, které byly průběžně aktualizovány a znovu vydávány.[4] Jeho mapy byly v některých případech doplňovány o demografické statistiky (údaje ze sčítání lidu 1890 a 1908) popřípadě adresáře a zachycovaly jak stávající stav, tak plánované regulační zásahy.[4]

Díky přesnosti a pravidelné aktualizaci sloužily Hurtigovy mapy jako klíčový podklad pro regulační plány i správu rychle rostoucích pražských předměstí a zachycují proces, jenž vyústil ve vznik tzv. Velké Prahy v roce 1922. Plány dokumentují rovněž územní změny spojené s bouráním městského opevnění a asanací Podskalí a Josefova, stejně jako rozvoj infrastruktury a demografické změny.[4]

Asanační plány

V roce 1886 získal projekt „Nám i budoucím,“ vypracovaný společně Alfredem Hurtigem, městským inženýrem Janem Heidem a architektem Matějem Štruncem, ve veřejné soutěži na úpravu Podskalí první místo s odměnou 600 zlatých.[12][13] S projektem „Finis Ghetto“ uspěl stejný tým v roce 1887[14] rovněž v soutěži s odměnou 800 zlatých na asanaci pražského Starého Města a Josefova.[4]

Vybraná publikovaná díla

  • Okolí pražské (1881; měř. 1 : 25 000)
  • Polohopisný plán královského hlavního města Prahy (1884, 1891; 9 listů; měř. 1 : 4 000)
  • Plán Prahy s okolím (1885, 1886, 1889, 1893; měř. 1 : 10 000)
  • Král. hlavní město Praha s okolím r. 1908 (měř. 1 : 10 000)
  • Plán Prahy a obcí sousedních (1912; měř. 1 : 10 000)
  • Hurtigův Schematismus Prahy a předměstí (1889)

Galerie

  • Plán Prahy s okolím (1885)
    Plán Prahy s okolím (1885)
  • Plán Prahy a obcí sousedních (1912)
    Plán Prahy a obcí sousedních (1912)

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Manětín 21 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. 1847-1873 [cit. 2025-08-03]. Dostupné online. 
  2. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých v Nemocnici Milosrdných bratří, sign. MB Z6, s. 338
  3. ↑ a b c d Ottův slovník naučný. Svazek XXVIII. Praha: J.Otto, 1909. Dostupné online. S. 610. 
  4. ↑ a b c d e f g h i NOVOTNÁ, Eva. Stavební a demografický rozvoj pražských předměstí v díle Alfreda Hurtiga. Urbanismus a územní rozvoj. 2022, roč. XXV, čís. 5. Dostupné online. 
  5. ↑ HOLEČEK, Josef; Josef HOLEČEK ml. Urbanistické plánování poslední třetiny 19. století na území pražského Podskalí. Staletá Praha. Praha: Národní památkový ústav, 2021, roč. XXXVII, čís. 1, s. 2–85. Dostupné online. ISSN 0231-6056. 
  6. ↑ Úmrtí. Budivoj. České Budějovice: Al. Baumann, 1883-02-18, roč. 19, čís. 14, s. 2. Dostupné online. 
  7. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2025-08-03]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2025-08-03]. Dostupné online. 
  9. ↑ NAVRÁTIL, M. Naše rovy. Národní listy. Praha: Julius Grégr, 1912-11-10, roč. 52, čís. 311 (ranní vydání), s. 4. Dostupné online. ISSN 1214-1240. 
  10. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2025-08-03]. Dostupné online. 
  11. ↑ Novotná (2022), s. 11-12.
  12. ↑ Holečkovi (2021), s. 21.
  13. ↑ Projekty na upravení Podskalí. Čech. Praha: Antonín Schmitt, 1886-04-13, roč. 18, čís. 84, s. 2. Dostupné online. 
  14. ↑ Holečkovi (2021), s. 39.

Literatura

  • PUDR, Jaroslav. Zeměměřiči ve službách obce pražské. Zeměměřičský obzor. Roč. III./XXX., čís. 9 a 10. Dostupné online. 

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.