Alfa Herculis

Alfa Herculis (Rasalgethi)
Alfa Herculis (100x100)
Poloha hvězdy v souhvězdí Herkula
Astrometrická data
(Ekvinokcium J2000.0)
SouhvězdíHerkules (Hercules)
Rektascenze17h 14m 38,858s
Deklinace+14°23’25,226"
Paralaxa9,07±1,32 mas
Vzdálenost360±53 ly
(110±16 pc)
Radiální rychlost-32,09±0,22 km/s[1]
Vlastní pohyb v rektascenzi-7,32 mas/rok[1]
Vlastní pohyb v deklinaci+36,07 mas/rok[1]
α Her A
Rektascenze17h 14m 38,852s
Deklinace+14°23’25,336"
Zdánlivá hvězdná velikost+3,48[1] (2,5 - 4,0)[2]
Barevný index (B-V)+1,45
α Her Ba
Rektascenze17h 14m 39,17s[3]
Deklinace+14°23’24,00"
Zdánlivá hvězdná velikost+5,5[4]
α Her Bb
Zdánlivá hvězdná velikost+6,6[4]
Fyzikální charakteristiky
α Her A
Spektrální typM5 Ib-II
Hmotnost~2,7[4] M
Poloměr264–303 R
Zářivý výkon (V)7 244–9 333 L
Povrchová teplota3 155–3 365 K
Stáří0,41-1,25 miliard let[4]
α Her Ba
Spektrální typG8III
Hmotnost~2,5[4] M
Zářivý výkon (V)126[4] L
Povrchová teplota4 900[4] K
α Her Bb
Spektrální typA9IV-V
Hmotnost~2,0[4] M
Zářivý výkon (V)26[4] L
Povrchová teplota7 350[4] K
Označení
Henry Draper CatalogueHD 156014 (A)
HD 156015 (B)
Bonner DurchmusterungBD +14°3207
Bright Star katalogHR 6406 (A)
HR 6407 (B)
2MASS2MASS J17143885+1423253
Katalog HipparcosHIP 84345
General CatalogueGC 23277 (A)
GC 23278 (B)
Bayerovo označeníα Her
Flamsteedovo označení64 Her A, 64 Her B
SynonymaRas Algethi, AAVSO 1710+14, WDS J17146+1423, HIC 84345
Databáze
SIMBADdata (α Her)
SIMBADdata (α Her A)
SIMBADdata (α Her B)
(V) – měření provedena ve viditelném světle

Alfa Herculis (α Herculis, α Her, Alfa Her), vlastním jménem Rasalgethi[5], je vícenásobná hvězdná soustava v souhvězdí Herkula. Navzdory svému označení α není nejjasnější hvězda v souhvězdí, tou je β Herculis. Hvězda α Herculis je zajímavá především barevným kontrastem mezi dvěma jasnými vizuálními složkami, které lze spatřit již v 3palcovém dalkohledu[6]. Barvy dvojice α Her jsou různými pozorovateli vnímány jako červené/zelenkavé, oranžově červené/modravě tyrkysové nebo oranžové/modrozelené. Někdy je vnímání barev dokonce obrácené.[1]

Jméno Rasalgethi pochází z arabského رأس الجاثي (ra's al-jathi), což znamená „hlava klečícího“ a odkazuje na dobu, kdy hvězdy představovaly klečícího muže s hlavou směřující na jih, než se Herkules stal součástí souhvězdí.[1]

Systém

Pohled na Alfa Herculis v malém dalekohledu. Složky A a B jsou rozlišeny s úhlovou vzdáleností 4,64" (v roce 2020).

α Herculis jako dvojici hvězd spatřil poprvé v roce 1777 Nevil Maskelyne a 29. srpna 1779 objev potvrdil William Herschel. Zjistil, že primární hvězda α Her A je červená a její společník α Her B, vzdálený na obloze necelých 5 úhlových vteřin, je „modrý s nádechem do zelena“. Herschel také v roce 1795 pozoroval, že jas hlavní hvězdy se mění a odhadl periodu změny na 66 dní.[1]

V roce 1921 R. F. Sanford zjistil[7], že složka B je jednočárová spektroskopická dvojhvězda s periodou 51,59 dne pohybující se po kruhové dráze. Zaznamenal rozdíl v radiální rychlosti mezi složkami A a B a uvažoval, zda tyto dvě jasné hvězdy nejsou ve skutečnosti optickou dvojicí. Pozdější výzkum[8] potvrdil, že složky tvoří vizuální dvojhvězdu.

Složky A a B, označené v katalogu WDS[9] jako 17146+1423AB, tvoří širší optický systém spolu s dvěma slabými vizuálními společníky označenými jako WDS 17146+1423AC a 17146+1423AD. Tyto dvě slabší hvězdy jsou mnohem vzdálenější než trojnásobný systém.

Vlastnosti

Světelná křivka pro Alfa Herculis A, vykreslená na základě dat publikovaných Wasatonicem (1997)[10]

α Her je trojhvězdný systém. Primární (a nejjasnější) složka (A) je pulzující proměnná hvězda na asymptotické větvi obrů (AGB). Primární hvězda tvoří vizuální dvojhvězdu s druhou hvězdou (B), která je sama o sobě spektroskopickou dvojhvězdou.

Vzdálenost obou složek je více než 500 AU (4,7"), perioda jejich oběžné doby je kolem 3 600 let, ale dosud pozorovaný pohyb je příliš krátký na to, aby bylo možné předpovědět smysluplnou periodu[1]. Vzdálenost systému je kolem 110 parseků.[4]

Hlavní složka A je klasifikována jako červený obr spektrální třídy M5 Ib-II, ale měření radiální rychlosti naznačují[9][1] přítomnost společníka s periodou řádově deseti let. Složka B je tvořena hlavní (Ba) žlutou obří hvězdou spektrální třídy G8III a průvodcem (Bb) žlutobílou trpasličí hvězdou třídy A9IV-V s oběžnou dráhou 51,578 dne.[4]

Složka A je druhá nejbližší AGB hvězda ke Slunci. Její poloměr pulzuje mezi 264 až 303 slunečními poloměry. Při minimu je efektivní teplota 3 155 K a svítivost 7 200 slunečních svítivostí, zatímco při maximu je teplota 3 365 K a svítivost 9 330 slunečních svítivostí. Na základě pozorovaných vlastností hvězdy bylo určeno stáří systému na 0,41 až 1,25 miliard let a hmotnost v rozmezí 2,175 až 3,250 slunečních hmotností. Kdyby se α Herculis nacházela ve středu Sluneční soustavy, její poloměr by přesahoval oběžnou dráhu Země o 1,23–1,4 AU, ale nedosahoval by oběžné dráhy Marsu ani pásu asteroidů.[4]

Pulzace hlavní hvězdy také ovlivňuje vizuální jasnost hvězdy. Jedná se o polopravidelnou proměnnou hvězdu s komplexními změnami jasu v periodách od několika týdnů až po mnoho let. Nejvýraznější variace se vyskytují v časových škálách 80–140 dnů a 1 000–3 000 dnů. Nejsilnější detekovatelná perioda je 128 dnů.[11] Od poloviny 30. let 20. století hvězda je pod neustálým dohledem Americké asociace pozorovatelů proměnných hvězd (AAVSO) a rozsah jasu se pohybuje od 2,5 do 4,0 magnitudy s průměrem přibližně 3,3.[2]

V roce 1989[12] Harold McAlister na základě výzkumu pomocí 4metrového dalekohledu na Kitt Peaku (KPNO) prezentoval, že hvězda α Her A, známá také jako WDS 17146+1423CHR 139AaAb, byla mezi lety 1986 až 1991 třikrát rozlišena jako vícenásobná, ale od té doby nebyly o tomto podány žádné další zprávy.[1]

Reference

  1. a b c d e f g h i j ARGYLE, R. W.; SWAN M.; JAMES, A. An anthology of visual double stars. [s.l.]: Cambridge University Press, 2019. ISBN 978-1-316-62925-3. (anglicky) 
  2. a b SAMUS, N.; DURLEVICH, O. V. VizieR Online Data Catalog: General Catalogue of Variable Stars (Samus+ 2007-2013) [online]. 2009. Bibcode 2009yCat....102025S. 
  3. CDS-SIMBAD. HD 156015. simbad.cds.unistra.fr [online]. Dostupné online. 
  4. a b c d e f g h i j k l m MORAVVEJI, E.; ET AL. The Age and Mass of the α Herculis Triple-star System from a MESA Grid of Rotating Stars with 1.3 <= M/M ⊙ <= 8.0. S. 148. The Astronomical Journal [online]. 2013. Čís. 146 (6), s. 148. arXiv 1308.1632. doi:10.1088/0004-6256/146/6/148. Bibcode 2013AJ....146..148M. S2CID 117872505. 
  5. IAU. IAU-Catalog of Star Names. exopla.net [online]. [cit. 2025-08-21]. Dostupné online. 
  6. MULLANEY, JAMES. Double and multiple stars and how to observe them. 1. vyd. [s.l.]: Springer-Verlag London Limited, 2005. ISBN 1-85233-751-6. (anglicky) 
  7. SANFORD, R. F. The orbits of seven spectroscopic binaries.. S. 201-223. Astrophysical Journal [online]. Duben 1921 [cit. 2025-08-24]. Čís. 53, s. 201-223. Dostupné online. doi:10.1086/142599. Bibcode 1921ApJ....53..201S. 
  8. DEUTSCH, A. J. The Circumstellar Envelope of Alpha Herculis. S. 210–227. Astrophysical Journal [online]. Březen 1956. Čís. 123, s. 210–227. doi:10.1086/146152. Bibcode 1956ApJ...123..210D. 
  9. a b Washington Double Star Catalog (WDS) [online]. The United States Naval Observatory (IAU Double Star Center) [cit. 2025-08-25]. Dostupné online. 
  10. WASATONIC, RICHARD P. Photoelectric Photometry of TX Psc, Alpha Her A, Omicron Cet, and RT Cyg. S. 1–13. The Journal of the American Association of Variable Star Observers [online]. Leden 1997. Čís. 26 (1), s. 1–13. Dostupné online. Bibcode 1997JAVSO..26....1W. 
  11. PERCY, JOHN R.; ET AL. Long‐Term VRI Photometry of Small‐Amplitude Red Variables. I. Light Curves and Periods. S. 983. Publications of the Astronomical Society of the Pacific [online]. 2001. Čís. 113 (786), s. 983. doi:10.1086/322153. Bibcode 2001PASP..113..983P. 
  12. MCALISTER, HAROLD A.; ET AL. ICCD Speckle Observations of Binary Stars. IV. Measurements During 1986-1988 from the Kitt Peak 4-m Telescope. S. 510. Astronomical Journal [online]. Čís. 97, s. 510. doi:10.1086/115001. Bibcode 1989AJ.....97..510M.