Alfa Herculis
| Alfa Herculis (Rasalgethi) | |
|---|---|
![]() Poloha hvězdy v souhvězdí Herkula | |
| Astrometrická data (Ekvinokcium J2000.0) | |
| Souhvězdí | Herkules (Hercules) |
| Rektascenze | 17h 14m 38,858s |
| Deklinace | +14°23’25,226" |
| Paralaxa | 9,07±1,32 mas |
| Vzdálenost | 360±53 ly (110±16 pc) |
| Radiální rychlost | -32,09±0,22 km/s[1] |
| Vlastní pohyb v rektascenzi | -7,32 mas/rok[1] |
| Vlastní pohyb v deklinaci | +36,07 mas/rok[1] |
| α Her A | |
| Rektascenze | 17h 14m 38,852s |
| Deklinace | +14°23’25,336" |
| Zdánlivá hvězdná velikost | +3,48[1] (2,5 - 4,0)[2] |
| Barevný index (B-V) | +1,45 |
| α Her Ba | |
| Rektascenze | 17h 14m 39,17s[3] |
| Deklinace | +14°23’24,00" |
| Zdánlivá hvězdná velikost | +5,5[4] |
| α Her Bb | |
| Zdánlivá hvězdná velikost | +6,6[4] |
| Fyzikální charakteristiky | |
| α Her A | |
| Spektrální typ | M5 Ib-II |
| Hmotnost | ~2,7[4] M☉ |
| Poloměr | 264–303 R☉ |
| Zářivý výkon (V) | 7 244–9 333 L☉ |
| Povrchová teplota | 3 155–3 365 K |
| Stáří | 0,41-1,25 miliard let[4] |
α Her Ba | |
| Spektrální typ | G8III |
| Hmotnost | ~2,5[4] M☉ |
| Zářivý výkon (V) | 126[4] L☉ |
| Povrchová teplota | 4 900[4] K |
α Her Bb | |
| Spektrální typ | A9IV-V |
| Hmotnost | ~2,0[4] M☉ |
| Zářivý výkon (V) | 26[4] L☉ |
| Povrchová teplota | 7 350[4] K |
| Označení | |
| Henry Draper Catalogue | HD 156014 (A) HD 156015 (B) |
| Bonner Durchmusterung | BD +14°3207 |
| Bright Star katalog | HR 6406 (A) HR 6407 (B) |
| 2MASS | 2MASS J17143885+1423253 |
| Katalog Hipparcos | HIP 84345 |
| General Catalogue | GC 23277 (A) GC 23278 (B) |
| Bayerovo označení | α Her |
| Flamsteedovo označení | 64 Her A, 64 Her B |
| Synonyma | Ras Algethi, AAVSO 1710+14, WDS J17146+1423, HIC 84345 |
| Databáze | |
| SIMBAD | data (α Her) |
| SIMBAD | data (α Her A) |
| SIMBAD | data (α Her B) |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
Alfa Herculis (α Herculis, α Her, Alfa Her), vlastním jménem Rasalgethi[5], je vícenásobná hvězdná soustava v souhvězdí Herkula. Navzdory svému označení α není nejjasnější hvězda v souhvězdí, tou je β Herculis. Hvězda α Herculis je zajímavá především barevným kontrastem mezi dvěma jasnými vizuálními složkami, které lze spatřit již v 3palcovém dalkohledu[6]. Barvy dvojice α Her jsou různými pozorovateli vnímány jako červené/zelenkavé, oranžově červené/modravě tyrkysové nebo oranžové/modrozelené. Někdy je vnímání barev dokonce obrácené.[1]
Jméno Rasalgethi pochází z arabského رأس الجاثي (ra's al-jathi), což znamená „hlava klečícího“ a odkazuje na dobu, kdy hvězdy představovaly klečícího muže s hlavou směřující na jih, než se Herkules stal součástí souhvězdí.[1]
Systém

α Herculis jako dvojici hvězd spatřil poprvé v roce 1777 Nevil Maskelyne a 29. srpna 1779 objev potvrdil William Herschel. Zjistil, že primární hvězda α Her A je červená a její společník α Her B, vzdálený na obloze necelých 5 úhlových vteřin, je „modrý s nádechem do zelena“. Herschel také v roce 1795 pozoroval, že jas hlavní hvězdy se mění a odhadl periodu změny na 66 dní.[1]
V roce 1921 R. F. Sanford zjistil[7], že složka B je jednočárová spektroskopická dvojhvězda s periodou 51,59 dne pohybující se po kruhové dráze. Zaznamenal rozdíl v radiální rychlosti mezi složkami A a B a uvažoval, zda tyto dvě jasné hvězdy nejsou ve skutečnosti optickou dvojicí. Pozdější výzkum[8] potvrdil, že složky tvoří vizuální dvojhvězdu.
Složky A a B, označené v katalogu WDS[9] jako 17146+1423AB, tvoří širší optický systém spolu s dvěma slabými vizuálními společníky označenými jako WDS 17146+1423AC a 17146+1423AD. Tyto dvě slabší hvězdy jsou mnohem vzdálenější než trojnásobný systém.
Vlastnosti

α Her je trojhvězdný systém. Primární (a nejjasnější) složka (A) je pulzující proměnná hvězda na asymptotické větvi obrů (AGB). Primární hvězda tvoří vizuální dvojhvězdu s druhou hvězdou (B), která je sama o sobě spektroskopickou dvojhvězdou.
Vzdálenost obou složek je více než 500 AU (4,7"), perioda jejich oběžné doby je kolem 3 600 let, ale dosud pozorovaný pohyb je příliš krátký na to, aby bylo možné předpovědět smysluplnou periodu[1]. Vzdálenost systému je kolem 110 parseků.[4]
Hlavní složka A je klasifikována jako červený obr spektrální třídy M5 Ib-II, ale měření radiální rychlosti naznačují[9][1] přítomnost společníka s periodou řádově deseti let. Složka B je tvořena hlavní (Ba) žlutou obří hvězdou spektrální třídy G8III a průvodcem (Bb) žlutobílou trpasličí hvězdou třídy A9IV-V s oběžnou dráhou 51,578 dne.[4]
Složka A je druhá nejbližší AGB hvězda ke Slunci. Její poloměr pulzuje mezi 264 až 303 slunečními poloměry. Při minimu je efektivní teplota 3 155 K a svítivost 7 200 slunečních svítivostí, zatímco při maximu je teplota 3 365 K a svítivost 9 330 slunečních svítivostí. Na základě pozorovaných vlastností hvězdy bylo určeno stáří systému na 0,41 až 1,25 miliard let a hmotnost v rozmezí 2,175 až 3,250 slunečních hmotností. Kdyby se α Herculis nacházela ve středu Sluneční soustavy, její poloměr by přesahoval oběžnou dráhu Země o 1,23–1,4 AU, ale nedosahoval by oběžné dráhy Marsu ani pásu asteroidů.[4]
Pulzace hlavní hvězdy také ovlivňuje vizuální jasnost hvězdy. Jedná se o polopravidelnou proměnnou hvězdu s komplexními změnami jasu v periodách od několika týdnů až po mnoho let. Nejvýraznější variace se vyskytují v časových škálách 80–140 dnů a 1 000–3 000 dnů. Nejsilnější detekovatelná perioda je 128 dnů.[11] Od poloviny 30. let 20. století hvězda je pod neustálým dohledem Americké asociace pozorovatelů proměnných hvězd (AAVSO) a rozsah jasu se pohybuje od 2,5 do 4,0 magnitudy s průměrem přibližně 3,3.[2]
V roce 1989[12] Harold McAlister na základě výzkumu pomocí 4metrového dalekohledu na Kitt Peaku (KPNO) prezentoval, že hvězda α Her A, známá také jako WDS 17146+1423CHR 139AaAb, byla mezi lety 1986 až 1991 třikrát rozlišena jako vícenásobná, ale od té doby nebyly o tomto podány žádné další zprávy.[1]
Reference
- ↑ a b c d e f g h i j ARGYLE, R. W.; SWAN M.; JAMES, A. An anthology of visual double stars. [s.l.]: Cambridge University Press, 2019. ISBN 978-1-316-62925-3. (anglicky)
- ↑ a b SAMUS, N.; DURLEVICH, O. V. VizieR Online Data Catalog: General Catalogue of Variable Stars (Samus+ 2007-2013) [online]. 2009. Bibcode 2009yCat....102025S.
- ↑ CDS-SIMBAD. HD 156015. simbad.cds.unistra.fr [online]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m MORAVVEJI, E.; ET AL. The Age and Mass of the α Herculis Triple-star System from a MESA Grid of Rotating Stars with 1.3 <= M/M ⊙ <= 8.0. S. 148. The Astronomical Journal [online]. 2013. Čís. 146 (6), s. 148. arXiv 1308.1632. doi:10.1088/0004-6256/146/6/148. Bibcode 2013AJ....146..148M. S2CID 117872505.
- ↑ IAU. IAU-Catalog of Star Names. exopla.net [online]. [cit. 2025-08-21]. Dostupné online.
- ↑ MULLANEY, JAMES. Double and multiple stars and how to observe them. 1. vyd. [s.l.]: Springer-Verlag London Limited, 2005. ISBN 1-85233-751-6. (anglicky)
- ↑ SANFORD, R. F. The orbits of seven spectroscopic binaries.. S. 201-223. Astrophysical Journal [online]. Duben 1921 [cit. 2025-08-24]. Čís. 53, s. 201-223. Dostupné online. doi:10.1086/142599. Bibcode 1921ApJ....53..201S.
- ↑ DEUTSCH, A. J. The Circumstellar Envelope of Alpha Herculis. S. 210–227. Astrophysical Journal [online]. Březen 1956. Čís. 123, s. 210–227. doi:10.1086/146152. Bibcode 1956ApJ...123..210D.
- ↑ a b Washington Double Star Catalog (WDS) [online]. The United States Naval Observatory (IAU Double Star Center) [cit. 2025-08-25]. Dostupné online.
- ↑ WASATONIC, RICHARD P. Photoelectric Photometry of TX Psc, Alpha Her A, Omicron Cet, and RT Cyg. S. 1–13. The Journal of the American Association of Variable Star Observers [online]. Leden 1997. Čís. 26 (1), s. 1–13. Dostupné online. Bibcode 1997JAVSO..26....1W.
- ↑ PERCY, JOHN R.; ET AL. Long‐Term VRI Photometry of Small‐Amplitude Red Variables. I. Light Curves and Periods. S. 983. Publications of the Astronomical Society of the Pacific [online]. 2001. Čís. 113 (786), s. 983. doi:10.1086/322153. Bibcode 2001PASP..113..983P.
- ↑ MCALISTER, HAROLD A.; ET AL. ICCD Speckle Observations of Binary Stars. IV. Measurements During 1986-1988 from the Kitt Peak 4-m Telescope. S. 510. Astronomical Journal [online]. Čís. 97, s. 510. doi:10.1086/115001. Bibcode 1989AJ.....97..510M.
