Akebono (DE-201)
.jpg) Akebono (DE-201) | |
| Základní údaje | |
|---|---|
 | |
| Typ | fregata |
| Číslo trupu | 201 |
| Zahájení stavby | 10. prosince 1954 |
| Spuštěna na vodu | 30. října 1955 |
| Uvedena do služby | 20. března 1956 |
| Osud | vyřazen 31. března 1981 |
| Následovník | třída Ikazuči |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 1075 t (standardní) 1350 t (plný) |
| Délka | 90 m |
| Šířka | 8,3 m |
| Ponor | 3,4 m |
| Pohon | 2 turbíny, 2 kotle 18 000 shp |
| Rychlost | 28 uzlů |
| Dosah | 1000 nám. mil při 14 uzlech |
| Posádka | 193 |
| Výzbroj | 2× 76,2mm kanón (2×1) 4× 40mm kanón (2×2) 1× Hedgehog 8 vrhačů, 1 skluzavka |
| Elektronika | SPS-6 SPS-10 |
Akebono (DE-201) byla fregata Japonských námořních sil sebeobrany. Ve službě byla v letech 1956–1976. Japonsko plavidlo tradičně klasifikovalo jako eskortní torpédoborec, čemuž odpovídalo jeho trupové číslo s kódem DE (Destroyer Escort).
Stavba
Stavba fregaty byla objednána v rámci programu z roku 1953. Stavba byla zahájena 10. prosince 1954, trup byl na vodu spuštěn 30. října 1955 a konečně 20. března 1956 byla Akebono přijata do služby.[1]
Konstrukce
Fregata byla vyzbrojeny dvěma 76,2mm kanóny a čtyřmi 40mm kanóny. Protiponorkovou výzbroj tvořil jeden salvový vrhač hlubinných pum Hedgehog, dále osm klasických vrhačů a jedna skluzavka hlubinných pum. Elektroniku tvořily radary SPS-6 a SPS-10. Pohonný systém tvořily dva kotle Ishikawajima/Foster Wheeler a dvě převodové turbíny Ishikawajima o výkonu 18 000 shp. Nejvyšší rychlost dosahovala 28 uzlů. Dosah byl 4000 námořních mil při rychlosti 14 uzlů.[2]
Modernizace
V roce 1959 byla změněna výzbroj plavidla. To až do svého vyřazení roku 1976 neslo dva 76,2mm kanóny modernější verze, jeden 40mm kanón, salvový vrhač Hedgehog a čtyři vrhače hlubinných pum.[1]
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Akebono (DE-201) na Wikimedia Commons