2MASS J0523-1403
| 2MASS J0523-1403 | |
|---|---|
| Astrometrická data (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Souhvězdí | Zajíc (Lepus) |
| Rektascenze | 05h 23m 38.22s |
| Deklinace | -14°03′02.3″ |
| Paralaxa | 78,53 ± 0,15 |
| Vzdálenost | 41,51 ± 0,08 ly (12,73 ± 0,03 pc) |
| Zdánlivá hvězdná velikost | 21,05 ± 0,11 |
| Vlastní pohyb v rektascenzi | 107,254 mas/rok |
| Vlastní pohyb v deklinaci | 160,897 mas/rok |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Spektrální typ | L2.5 V |
| Hmotnost | 0,0644 ± 0,0122 M☉ |
| Poloměr | 0,116 ± 0,002 R☉ |
| Povrchová teplota | 1939 ± 68 K |
| Další označení | |
| 2MASS | 2MASS J05233822-1403022 |
| Synonyma | 2MASS J05233822−1403022; 2MUCD 10390; WISEA J052338.30−140300.3 |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
2MASS J0523-1403 je červený trpaslík nacházející se v souhvězdí Zajíce ve vzdálenosti přibližně 40 světelných let od Země. Jedná se o jednu z nejmenších známých hvězd hlavní posloupnosti. Kvůli své nízké teplotě 1939 K a vizuální velikosti 21,05 je viditelná pouze velkými dalekohledy citlivými na infračervené záření.
Charakteristika
2MASS J0523-1403 má hmotnost přibližně 6,4 % hmotnosti Slunce, poloměr 11,6 % slunečního a svítivost pouhých 0,0127 % sluneční svítivosti.[1] Díky tomu patří mezi nejchladnější a nejméně svítivé hvězdy hlavní posloupnosti. Její spektrální typ je L2.5V a je považována za přechodový objekt mezi hvězdami a hnědými trpaslíky.
Hvězda je zcela konvektivní, což znamená, že energie a materiál jsou rovnoměrně přenášeny mezi jádrem a povrchem. Tato vlastnost zajišťuje efektivní využití vodíkového paliva během její dlouhé životnosti.[2]
Objev a význam
Hvězda byla poprvé identifikována během průzkumu 2MASS (Two Micron All-Sky Survey) a podrobněji zkoumána v roce 2003.[3] V roce 2014 byla hvězda identifikována ve studii Dieterich et al. jako nejmenší známá hvězda, která je schopna spalovat vodík ve svém jádře.[2][4]
Hvězda představuje klíčový objekt pro studium vlastností nejmenších hvězd a efektivnosti vodíkové fúze ve hvězdných jádrech. Díky své poloze na hranici mezi hvězdami a subhvězdnými objekty je také zásadní pro pochopení vývoje hmotných těles v kosmu.
Hranice vodíkového spalování
Hvězdy s hmotností pod 0,08 M☉ nejsou schopny zahájit stabilní vodíkovou fúzi a stávají se hnědými trpaslíky. 2MASS J0523-1403 představuje objekt, který se nachází právě na této hranici. Díky své nízké hmotnosti a plně konvektivní povaze využívá téměř celý svůj dostupný vodík během své životnosti.
Tento fenomén je způsoben tím, že u hnědých trpaslíků klesá poloměr s rostoucí hmotností, zatímco u hvězd dochází k růstu poloměru vlivem energie uvolněné fúzí. Studie ukázaly, že tento přechodový bod je klíčový pro pochopení vlastností hvězd a hnědých trpaslíků.[5]
Další výzkum
Hvězda vykazuje nízkou, ale měřitelnou úroveň aktivity, včetně emisí v pásmu H-alfa, které naznačují přítomnost chromosférické aktivity. Takové charakteristiky jsou běžné u nízkomasivních hvězd blízkých přechodu k subhvězdným objektům.[6]
Související články
Odkazy
Reference
- ↑ FILIPPAZZO, Joseph C. Fundamental Parameters and Spectral Energy Distributions of Young and Field Age Objects with Masses Spanning the Stellar to Planetary Regime. The Astrophysical Journal. 2015, s. 158. doi:10.1088/0004-637X/810/2/158. Bibcode 2015ApJ...810..158F.
- ↑ a b DIETERICH, Sergio B. The Solar Neighborhood XXXII. The Hydrogen Burning Limit. The Astronomical Journal. 2014. doi:10.1088/0004-6256/147/5/94. Bibcode 2014AJ....147...94D.
- ↑ CRUZ, Kelle L. Meeting the Cool Neighbors. V. A 2MASS-Selected Sample of Ultracool Dwarfs. The Astronomical Journal. 2003, s. 2421–2448. doi:10.1086/378607. Bibcode 2003AJ....126.2421C.
- ↑ Phil Plait. The Smallest Star [online]. Slate, 11 June 2014 [cit. 2025-01-11]. Dostupné online.
- ↑ ANTONOVA, A. Sporadic long-term variability in radio activity from a brown dwarf. Astronomy and Astrophysics. 2007, s. 257–260. doi:10.1051/0004-6361:20077231. Bibcode 2007A&A...472..257A.
- ↑ REID, I. Neill. A Search for Binary Systems among the Nearest L Dwarfs. The Astronomical Journal. 2006, s. 891–901. doi:10.1086/505626. Bibcode 2006AJ....132..891R.