2B16 Nona-K
| 2B16 Nona-K | |
|---|---|
 | |
| Typ | houfnice/minomet |
| Místo původu |  SSSR |
| Historie výroby | |
| Konstruktér | Jurij Nikolajevič Kalačnikov[1] |
| Výrobce | Permský strojírenský závod V. I. Lenina (Motovilichinské závody) |
| Výroba | 1986–1989 |
| Vyrobeno kusů | 186[1] |
| Základní údaje | |
| Hmotnost | 1200 kg[1] |
| Délka hlavně | 2950 mm |
| Obsluha | 5 osob |
| Ráže | 120 mm |
| Náměr | -10° až +80°[1] |
| Odměr | ±30°[1] |
| Kadence | 10 výstřelů / min.[1] |
| Úsťová rychlost | 367 m/s[1] |
| Maximální dostřel | 12,8 km[1] |
2B16 Nona-K (rusky 2Б16 «Нона-К» podle indexu GRAU) je sovětská tažená dělostřelecká zbraň ráže 120 mm s drážkovanou hlavní a kombinující výhody minometu a houfnice.[1]
Popis
Roku 1981 byl v sovětské armádě zaveden samohybný minomet 2S9 Nona-S se 120 mm kanónem 2A51. Poté se objevil návrh na vytvoření tažené verze kanónu 2A51 a tak vznikla Nona-K. Jelikož šlo o přepracování existující zbraně, vývoj netrval dlouho. Testy prvního prototypu začaly v roce 1984 a o dva roky později začala sériová výroba. Roli tahačů vykonávaly nákladní automobily GAZ-66 a Ural-4320, ale tuto úlohu zvládl i lehčí terénní automobil UAZ-469/3151.
2B16 váží 1200 kg. K obsluze je potřeba pět vojáků. Minimální dostřel je 100 metrů, maximální pak 12,8 km.[1]
Odkazy
Související články
Reference
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu 2B16 Nona-K na Wikimedia Commons
Portály: Válka a vojenství