11. protiletadlový raketový oddíl Točná

11. protiletadlový raketový oddíl Točná
Jediné točenské panelové sídliště - bývalé vojenské bytovky VÚ 3910 - 11. plro (foto z r. 2019)
Jediné točenské panelové sídliště - bývalé vojenské bytovky VÚ 3910 - 11. plro (foto z r. 2019)
ZeměČesko Československo, Česko
Existence1973–1995
Vznik1973
Zánik1995
Typprotivzdušná obrana
PosádkaTočná
Nadřazené jednotky71. protiletadlová raketová brigáda
Účast
VálkyStudená válka

11. protiletadlový raketový oddíl (11. PLRO) byl součástí 71. protiletadlové raketové brigády Slaný-Drnov, jejímž hlavním úkolem bylo zabezpečení protivzdušné obrany (PVO) hlavního města Prahy. Útvar vznikl roku 1973 v rámci 3. etapy (1. a 2. proběhla v letech 1959–1961) budování raketového systému protivzdušné obrany státu v okolí Prahy před údery protivníka v malých výškách a působil nejspíš do roku 1994. Oddíl byl vybavený PLRK S-125 Něva díky čemuž byl schopen se svojí automobilní technikou během bojové činnosti zaujmout i palebné postavení mimo základnu.

Historie

Volba Točné jako stanoviště pro protiletadlovou obranu je vcelku logická, neboť nejseverovýchodnější vrch Brdské vrchoviny - Čihadlo se svými 388 metry[1] nad mořem patří k nejvyšším místům Prahy. Nakonec protiletadlová dělostřelecká baterie PVO zde byla dislokována v palebném postavení Točná již dříve na přelomu 50. a 60. let. To bylo zrušeno kvůli počínající raketizaci PVO, neboť do let 1959 a 1961 spadají první dvě fáze výstavby PLRO a o rok později byla 1. července 1961 zřízena 71. protiletadlové raketové brigády,[2] jejímž úkolem se stala ochrana hlavního města Prahy, namísto 71. protiletadlové dělostřelecké divize, která byla 15. srpna 1961 zrušena. (Za pozornost stojí fakt, že 76. a 77. pldb byly reorganizovány a 76. a 77 plrb).

V letech 1973–1985 došlo k rozšíření původní sestavy osmi PLRO 71. protiletadlové raketové brigády vyzbrojených PLRK SA-75 Dvina (od roku 1965 modernizovanou verzí PLRK S-75M Volchov[3]) o druhý obranný okruh kolem Prahy, což obnášelo výstavbu osmi nových protiletadlových raketových oddílů (č. 9-16) vyzbrojených PLRK S-125 Něva. PLRO s číslem 11 byl zřízen již v roce 1973 pod označením VÚ 3910 (VÚ - vojenský útvar) a umístěn právě na Čihadle v obci Točná.

Výstavba utajené základny PVOS (protivzdušná obrana státu) ale neprobíhala nejrychleji. Sama jednotka 11. oddílu dostala do výzbroje PLRK S-125 až roku 1975 a až do roku 1977 působila v palebném postavení u letiště Praha-Kbely. Až pak se přestěhovala do dobudovaného areálu na Točné.[4]

Po sametové revoluci 1989 a po rozdělení Československa došlo k postupné reorganizaci, redukci a nakonec úplné likvidaci oddílů PVOS. Roku 1994 jsou zrušeny téměř všechny PLRO vyzbrojené S-75, zůstaly pouze dva oddíly (č. 1. a č. 3.). Koncem toho roku byla 71. PLRB přejmenována na 41. PLRB a její jednotky čekalo stěhování a další redukce. Během roku 1995 byly PLRO č. 11 a č. 12 zrušeny. Poslední jednotkou PVOS pozemní protiletadlové raketové obrany státu se stala 44. PLRB, která byla zrušena 31. května 2003.[4]

Roku 1997 získala areál sekce B od Ministerstva obrany ČR bezplatně Vysoká škola ekonomická a po celkové rekonstrukci prostor tam provozuje školící a rekreační středisko a depozitář svojí knihovny. Výrazně hůře dopadly prostory bojové sekce C, která se stala cílem zlodějů barevných kovů a hnízdem bezdomovců. Pokus se zřízením Kibucu pro bezdomovce zde roku 2010 provedl Svaz komunistické mládeže.[5] Již na jaře následujícího roku 2011 ale došlo ke konfrontaci s hráči Airsoftu,[5] kteří tam posléze zřídili airsoftové hřiště a od té doby pořádají pravidelné sobotní hry.

Zjištění velitelé 11. PLRO

Zodolněný úkryt původně určený pro přehledový radiolokátor P-15 s elektrocentrálou 11. PLRO, který je v současné době součástí Airsoftového hřiště Točná

Přehled velitelů jednotky je pouze orientační, s ohledem na platnou legislativu o ochraně osobních údajů se dosud nelze dostat k jejich osobním spisům, a proto není přesně určitelná doba velení. Na pozici velitele 11. PLRO Točná se vystřídali následující důstojníci:

  • kpt. Ing. Radim Křeček/Křenek? (zjištěn v r. 1974)
  • mjr. Ing. Emil Vohradník (zjištěn v r. 1977)
  • npor. Ing. Petr Chorvát (zjištěn v r. 1981)
  • kpt. Ing. Jiří Schönmann (zjištěn v r.1982-1985)
  • zast.velitele kpt. Stanislav Vesecký (rok 1987,1988,1989...)
  • ?důstojník Ing. Vítězslav Kumšt (zjištěn v r. 1993)
  • mjr. Ing. Ondrej Tarčáni (zjištěn v letech 1991–1994)i v letech 1985-1987-1988-1989
Největší zodolněný objekt - velitelské stanoviště 11. PLRO na vrcholu Čihadle na Točné je v současné době součástí Airsoftového hřiště

Výsledky ostrých střeleb 11. PLRO

Ostré bojové střelby vykonávaly jednotky PVO ČSLA v SSSR na polygonu Ašuluk (kde dodnes působí Centrum bojové přípravy a bojového použití Vojenských vzdušných sil Ruské federace) v Astrachaňské oblasti každé přibližně 4 roky. Hodnocení bojových střeleb bylo "známkováno" na stupnici od 2 do 5, kde 5 představovalo nejvyšší hodnocení. 11. PLRO uskutečnil takovéto bojové střelby v letech:

  • 1974 - hodnocení 5
  • 1978 - hodnocení 5
  • 1981 - hodnocení 5
  • 1984 - hodnocení 3
  • 1988 - hodnocení 5

Organizace 11. PLRO Točná

11. protiletadlový raketový oddíl Točná měl stejnou organizační strukturu, jako jiné PLRO vybavené komplety S-125 Něva. Skládal se z:

  • velitelství a štábu
  • 1 velitelské čety vybavené radiolokátorem P-15 na automobilu ZIL-151, pojízdnou radioreleovou stanicí R-404M[6] a pojízdnou radiovou stanicí R-118[7] (obě tyto stanice po roce 1980 nahradila pojízdná radioreleová stanice 5Ja62 nebo 5Ja63 Cykloida[8]) a vazební oddílovou kabinou 5CH56 (tu po roce 1980 nahradila vazební kabina 5F24E pro automatizovaný systém řízení palby VEKTOR-2VE[9] a od roku 1985 vazební kabina 5F20E pro automatizovaný systém řízení palby 5S99 SENĚŽ-E[10][11])
  • 1 radiotechnické baterie s 1 stanicí pro navedení raket SNR-125M
  • 1 palebné baterie (rozdělené na 2 palebné čety) vybavené 4 protiletadlovými raketovými komplety S-125M (odpalovací zařízení 5P73, neboli SM-106, pro 4 PLŘS S-125M) a 4 automobilovými přepravníky PR-14AM na základě nákladního vozu ZIL-131
  • 1 oddílového týlu (hospodářské družstvo)

Celkový početní stav se pohyboval mezi 80-90 vojáky.[12][13]

Struktura základny

Týlová sekce B v současnosti patří Vysoké škole ekonomické a v jeho prostorách se nachází školící a rekreační středisko VŠE a depozitář univerzitní knihovny

Jako v případě většiny dalších PLRO vybavených PLRK S-125 Něva,[14] vojenská základna se rozděloval na týlovou část (sekce B) a bojovou část (sekce C). Celý areál základny byl obehnán asi 3 metry vysokým betonovým plotem. Sekce A (důstojnické bytovky) byly mimo prostor samotné základny v přilehlé části obce.

Sekce A - důstojnické bytovky

Sekce A představovaly vojenské bytovky pro důstojníky a jejich rodiny. Byly vystavěné v obci Točná v ulici K Závorám, která prakticky téměř přiléhala k samotné základně, respektive k sekci B. Jednalo se o dva panelové domy s dvěma obytnými podlažími (zvýšené přízemí a první patro) a garážemi (suterén). Domy s dvěma, respektive třemi vchody poskytovaly ubytování ve 20 (8+12) bytech. U důstojnických bytovek byla vybudována malá čistička odpadních vod, na kterou byla napojena i kasárna v sekci B.

Sekce B - týlová část

V týlové části areálu se nacházela třípodlažní ubytovací budovu pro vojáky základní vojenské služby, autopark s dílnou a čerpací stanicí pohonných hmot a strážní budova. V hlavní budově byly vedle pokojů mužstva také důstojnické kanceláře, sklad ručních zbraní, sociální zařízení, učebna, politicko-výchovná světnice, ošetřovna a příruční sklad materiálu. V přilehlé přízemní budově pak byla kuchyně, jídelna, prodejna ARMA a kotelna. Vedle budovy byl zbudován zodolněný okop. Také se v této sekci nacházela trafostanice. Umístění autoparku s příslušenstvím v sekci B je pro PLRO vybavený S-125 Něva spíše výjimečné, standardně se umisťoval do sekce C ke zodolněným skladům. V týlové části se nacházel autopark standardně u starších PLRO vybavených S-75 Dvina/Volchov a pouze u prvních PLRO s Něvami - 9. PLRO Miškovice (Praha Čakovice) a 10. PLRO Jeneč (Praha západ). Autoparku sloužil ke garážování veškeré automobilní techniky oddílu. Jednalo se jak o nejrozšířenější služební vozy GAZ-69, tak o těžší nákladní vozy určené pro eventuálního přesun PLRO do jiného palebného postavení, k čemuž byly určeny Tatry 138, 813, 815, Praga V3S a ZIL 131.

Sekce C - bojové postavení

Blíže k sekci B se v bojovém prostoru nacházejí primárně o dva zodolněné sklady pro PLŘS (protiletadlová řízená střela). Oba sklady byly dvou-sálové a pro snadnou manipulaci s raketami, které byly uloženy po dvou na vozících 4390 v bojeschopném stavu (se stabilizátory i s bojovou náloží), sloužil kolejový systém. V zadní části skladového sálu byl prostor na 2-3 vozíky (po dvou PLŘS), v přední části byl zaparkován přepravník PR-14AM s dvěma dalšími PLŘS. V zadní části těchto zodolněných skladů bylo také propojení k malému krytu pro posádku. Celková zásoba PLŘS S-125M u oddílu tvořila dva palebné průměry, tedy 32 kusů. Vedle těchto dvou zodolněných skladů se v prostoru nacházely také tři klamné skladové budovy.

Na nejvyšším bodě sekce C je jádro celé základny - velitelského stanoviště, 4 odpalovací plochy s přilehlými úkryty pro obsluhu a okopy pro vozy a také 2 zodolněné úkryty pro vybavení velitelské čety.

Oba zodolněné úkryty pro techniku velitelské čety jsou umístěné proti sobě ve východní části areálu. Jihozápadní z nich sloužil pro umístění přehledového radiolokátoru P-15 s elektrocentrálou, a proto měl ve stropě kruhový otvor umožňující vysunutí antény. Druhý zodolněný úkryt byl určen pro radioreleovou stanice 5ja62 nebo 5Ja63 Cyklojda zajišťující spojení.

Velitelské stanoviště mělo tři zodolněné sály z nichž dva měly portál orientovaný na východ a jeden na západ. Součástí byl také nouzový úkryt pro obsluhu. Na velitelském stanovišti bylo hlavní stanoviště SNR-125M, jejíž anténa byla umístěna v půlkruhovém betonovém postavení na střeše velitelského objektu. Prostřední sál orientovaný portálem na západ byl určený pro přívěsy: RKU/UNS (rozvodná kabina s vestavěnou elektrocentrálou 30 kW), 5F24 (vazební kabina automatizovaného systému velení 5S99 SENEŽ) a PRM (pojízdná opravárenská dílna). Krajní sály měly vjezdy orientované na východ, přičemž levý sál poskytoval ochranu pro automobilní návěs UNK (kabina velení a řízení radaru NRL-125) a pravý sál skrýval technické zabezpečení v podobě přívěsu EDS-200 se dvěma elektrocentrálami a výcvikovou a kontrolní kabinu AKKORD.

Základem bojového prostoru byly 4 betonové odpalovací plochy pro odpalovací zařízení 5P73, neboli SM-106, které chránil asi metr vysoký zemní val a maskovací sítě. Plochy byly rozmístěny lichoběžníkově kolem velitelského stanoviště. Vždy ke dvěma sousedícím odpalovým plochám přináležel jeden zpevněný ženijní úkryt typu UŽ-6 pro obsluhu z palebné čety a jeden částečně zodolněný betonový okopy pro automobilní techniku, respektive přepravník PR-14AM.

Výzbroj

Protiletadlové raketové komplety

Název Obrázek Původ Určení Počet Poznámky
PLRK S-125M Něva
PLRK S-125M Něva
PLRK S-125M Něva
 Sovětský svaz SSSR PLRK 4 komplety Všechny soustředěny u palebné baterie
PR-14AM ZIL-131
Speciální přepravník PR14AM na automobilu ZIL-131
Speciální přepravník PR14AM na automobilu ZIL-131
 Sovětský svaz SSSR Přepravník raket 4 přepravníky Všechny soustředěny u palebné baterie

Radiolokační a komunikační vybavení

Název Obrázek Původ Určení Počet Poznámky
radiolokátor P-15 ZIL-151
Sovětský svaz SSSR Radar krátkého dosahu ke zjištění nízkoletících cílů 1 přehledový radiolokátor Byla jím vybavena velitelská četa
SNR-125M
SNR-125M - stanice navedení raket S-125M Něva
SNR-125M - stanice navedení raket S-125M Něva
 Sovětský svaz SSSR SNR 1 naváděcí stanice Šlo o hlavní výbavu radiotechnické baterie
5S99M Senež

ZIL-131

ZiL-131V a kabina automatizovaného systému velení 5S99 Senež
ZiL-131V a kabina automatizovaného systému velení 5S99 Senež
 Sovětský svaz SSSR ASV 1 kabina automatizovaného systému velení Byla jí vybavena velitelská četa

Automobilní technika

Název Obrázek Původ Určení Poznámky
GAZ 69
Sovětský svaz SSSR Lehký terénní automobil K zabezpečení chodu základny
ZIL-131
Sovětský svaz SSSR Vojenský nákladní automobil se zvýšenou průchodivostí terénem K zabezpečení případného přesunu PLRO na jiné palebné postavení
Tatra 138
Československo Československo Těžký nákladní automobil K zabezpečení případného přesunu PLRO na jiné palebné postavení
Tatra 813
Československo Československo Speciální těžký nákladní automobil K zabezpečení případného přesunu PLRO na jiné palebné postavení
Tatra 815
Československo Československo Těžký nákladní automobil K zabezpečení případného přesunu PLRO na jiné palebné postavení
Praga V3S
Československo Československo Terénní nákladní automobil K zabezpečení případného přesunu PLRO na jiné palebné postavení

Odkazy

Reference

  1. ↑ Základní mapa ČR 1:50 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2021-03-08]. Dostupné online. 
  2. ↑ Historický přehled v datech - Fórum portálu CS PVO 1950-1992. forum.cspvo.cz [online]. [cit. 2019-07-20]. Dostupné online. 
  3. ↑ SOV - SA-75 Dvina / S-75 Děsna / S-75M Volchov / S-75M Volha [kód NATO: SA-2 Guideline] : SSSR / Nástupnické státy SSSR (SOV). https://www.valka.cz [online]. [cit. 2019-07-13]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Chronologia výstavby PVOS ČSSR / ČR / SR - Fórum portálu CS PVO 1950-1992. forum.cspvo.cz [online]. [cit. 2019-08-09]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Komunistický svaz mládeže. Komunistický svaz mládeže [online]. [cit. 2019-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-08-04. 
  6. ↑ Brigadyrovy stranky. www.brigadyr.net [online]. [cit. 2019-07-13]. Dostupné online. 
  7. ↑ CZK/SOV - R-118 (radiostanice) : Československo / ČR / SR (CZK/CZE/SVK). https://www.valka.cz [online]. [cit. 2019-07-13]. Dostupné online. 
  8. ↑ PECHER [WWW.JPECHER.CZ] 2007, Webstudio Jiri. Vojensko.cz. www.vojensko.cz [online]. 2007- [cit. 2019-07-13]. Dostupné online. 
  9. ↑ Automatizovaný systém velení - VEKTOR - Fórum portálu CS PVO 1950-1992. forum.cspvo.cz [online]. [cit. 2019-07-13]. Dostupné online. 
  10. ↑ SOV - 5S99 Senež (automatizovaný systém velení) : SSSR / Nástupnické státy SSSR (SOV). https://www.valka.cz [online]. [cit. 2019-07-13]. Dostupné online. 
  11. ↑ Automatizovaný systém velení - SENĚŽ - Fórum portálu CS PVO 1950-1992. forum.cspvo.cz [online]. [cit. 2019-07-13]. Dostupné online. 
  12. ↑ MINAŘÍK, Pavel. Československé vojenství. www.vojenstvi.cz [online]. 1999-01-01 [cit. 2019-07-12]. Dostupné online. 
  13. ↑ Fortifikace.net - Poválečné fortifikace\Protivzdušná obrana státu\7. plro Ořechov (76.plrb), PLRK S-125 "Něva". www.fortifikace.net [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online. 
  14. ↑ Fortifikace.net - Poválečné fortifikace\Protivzdušná obrana státu\7. plro Ořechov (76.plrb), PLRK S-125 "Něva". www.fortifikace.net [online]. [cit. 2019-07-13]. Dostupné online. 

Literatura

VYSTAVĚL, STANISLAV,. Přes nás neproletí : přehled organizační i personální výstavby a výzbroje čs. protiletecké / protivzdušné obrany státu vojsky stíhacího letectva, hlásné služby a radiotechnického vojska, protiletadlového dělostřelectva a raketového vojska v období od 1.10.1950 do 30.6.1997. 1. vyd. Cheb: Svět křídel, 2016. s. 160 Dostupné online. ISBN 978-80-271-0142-9

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.