Železniční trať Veles–Kremenica

Železniční trať Veles–Kremenica
Stát Severní MakedonieSeverní Makedonie Severní Makedonie
Provozovatel dráhy Makedonski Železnici Infrastruktura
Technické informace
Délka 145,3 km
Rozchod koleje rozchod 1435 mm
Externí odkazy
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nádraží v Bitole.
Nádraží v Prilepu.
Nádraží v Bogomile.
Nádraží v Žabeni

Železniční trať Veles–Kremenica (makedonsky Железничка пруга Велес–Кременица) se nachází v centrální a jižní části Severní Makedonie. Zajišťuje spojení měst Prilep a Bitola se zbytkem severomakedonské železniční sítě. Ve své jižní části navazuje na trať Soluň–Florina, přeshraniční úsek je však bez provozu.

Délka trati je 146 km, trať je jednokolejná a neelektrizovaná.[1]

Historie

Trať začala být budována ještě v 19. století, ještě během období existence Osmanské říše. První její úsek ze Soluně do města Bitola (dříve Monastir) byl dokončen v roce 1894. Po roce 1912, kdy získala území dnešní Severní Makedonie však trať byla odtržená od zbytku dříve turecké a později řecké železniční sítě. Během 30. let 20. století, kdy jugoslávské království zrealizovalo rozsáhlý projekt modernizace a rozšíření železniční sítě, byl dobudován chybějící úsek do města Veles. Výstavba tohoto úseku se uskutečnila do roku 1936. Jednalo se o nepříliš prioritní stavbu pro jugoslávské železnice, financována byla z půjčky, která byla zemi poskytnuta v meziválečném období.[2] V roce 1931 byl otevřen úsek do Prilepu, který vedl v rovné krajině a nebylo technicky příliš náročné jej zrealizovat. O pět let později byla trať prodloužena do Velesu.[2]

Od první poloviny 90. let byla zastavena přeshraniční doprava z důvodu makedonsko-řeckých sporů a všechny vlaky končily v Bitole. V roce 2014 bylo rozhodnuto o modernizaci této trati a obnově poškozeného spojení s Řeckem.[3] Obnova tratě stála 17.2 mil. EUR, z čehož 6 mil. EUR přispěla Evropská unie. Trať byla zprovozněna v roce 2019, nicméně žádné pravidelné vlaky po trati nejezdily, jelikož po vypuknutí pandemie covidu-19 řecké státní železnice pozastavily všechny mezinárodní spoje.[4] Přes opakované urgence ze strany Makedonie, nezájem řeckých železnic o přeshraniční spojení Bitola–Florina přetrvává.[5] V roce 2025 je vedený jediný pár vlaků do Žabeni, poslední stanice na makedonském území, v průmyslové zóně nedaleko Bitoly.[6]

Stanice

  • Veles
  • Topolka
  • Čaška
  • Stari Grad
  • Martolci
  • Vasil Antevski
  • Teovo
  • Sogle
  • Bogomila
  • Oreše
  • Gostiražni
  • Slepče
  • Brailovo
  • Senokos
  • Prilep
  • Galičani
  • Bakarno Gumno
  • Trojkrsti
  • Novoselani
  • Loznani
  • Vašarejca
  • Nikola Karev
  • Bitola
  • Kravari
  • Žabeni
  • Kremenica

Reference

  1. ↑ Објава на мрежа за 2025 година [online]. ЖПСМ Инфраструктура [cit. 2025-04-03]. Dostupné online. (makedonsky) 
  2. ↑ a b BOŠKOVSKA, Nada. Yugoslavia and Macedonia Before Tito. [s.l.]: I. B. Tauris, 2009. ISBN 978-1-78453-338-0. S. 254. (angličtina) 
  3. ↑ Článek na portálu netpress.com.mk (makedonsky)
  4. ↑ Во ноември патнички воз ќе ја отвори новата пруга од Битола за Лерин. Независен Весник [online]. 2022-10-07 [cit. 2025-04-03]. Dostupné online. (makedonsky) 
  5. ↑ ЗА ЖЕЛЕЗНИЦАТА ОД БИТОЛА ЗА ЛЕРИН, ПРОБЛЕМ Е ШТО ГРЧКАТА СТРАНА НЕ ЈА СТАВА ВО ФУНКЦИЈА, РЕЧЕ МИНИСТЕРОТ ЗА ТРАНСПОРТ И ВРСКИ АЛЕКСАНДАР НИКОЛОСКИ [online]. 2024-11-02 [cit. 2025-04-03]. Dostupné online. (makedonsky) 
  6. ↑ Возен ред од 15.12.2024 до 13.12.2025 [online]. [cit. 2025-04-03]. Dostupné online. (makedonsky) 

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.