Žehnací kříž

• Pravoslavné kříže:
• 
  řecký rovnoramenný
• 
  osmikonečný (ruský pravoslavný)
• 
  řecký
• 
  ruský
• 
  byzantský
• 
  bulharský
• 
  srbský
• 
  srbský tetragrammický
• 
  etiopský
• 
  koptský
• 
  makedonský

Žehnací kříž je ve východním křesťanství – pravoslavných a katolických církví byzantského obřadu – kříž, který drží v ruce kněz nebo biskup, aby udělil přítomným požehnání. Často je vyroben z drahých kovů, zdobený smalty a drahokamy nebo polodrahokamy. Může také nést ikony Bohorodičky, svatého Jana Křtitele, čtyř evangelistů nebo proroků. V římskokatolické církvi není užíván.^[1]

Žehnací kříž je uložen na prestolu a používá se pouze v určitých časech během liturgie, zejména při propouštění věřících, kdy jím kněz uděluje závěrečné požehnání. V některých farnostech po božské liturgii věřící přistupují, aby políbili kříž.

Často se zde objevuje ikona Ukřižování Ježíše Krista s písmeny IC XC / NIKA (Ježíš, Kristus / Vítěz). Kříž může mít dvě tváře: s ikonou Ukřižování na jedné straně a ikonou Vzkříšení na straně druhé. Stranou s ikonou Vzkříšení se o nedělích a velikonočních svátcích žehná směrem k lidem.

• 
  Pravoslavný archimandrita Marek (Krupica) s žehnacím křížem řeckého typu
• 
  Arcibiskup Jáchym s žehnacím křížem ruského typu v pravé ruce a farář Miroslav Šantin v roudnickém chrámu sv. Josefa Snoubence
• 
  Syrsko-malarabský arcibiskup George kardinál Alencherry s žehnacím křížem
• 
  Sergej Radoněžský s žehnacím křížem žehná Dmitriji Donskému

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Croix de bénédiction na francouzské Wikipedii.