Štěpán Vilém Kinský

Štěpán Vilém Kinský
1. kníže Kinský
Ve funkci: 1746/1747 – 1749
Předchůdce	Titul vznikl
Nástupce	František Josef Kinský
Nejvyšší dvorský hofmistr Českého království
Ve funkci: 19. dubna 1743 – 12. března 1749
Panovník	Marie Terezie
Nástupce	František Josef Kinský
Nejvyšší zemský hofmistr Českého království
Ve funkci: 18. prosince 1740 – 22. prosince 1746
Panovník	Marie Terezie
Předchůdce	Antonín Jan z Nostic-Rienecku ?
Nástupce	Filip Josef z Gallasu
Nejvyšší maršálek Českého království
Ve funkci: 17. října 1733 – 1740
Panovník	Karel VI.
Předchůdce	Jan Josef z Valdštejna ?
Nástupce	František Jindřich Šlik
Císařský vyslanec ve Francii (Versailles)
Ve funkci: 1729 – 1732
Panovník	Karel VI.
Předchůdce	Christian von Pentenriedter
Nástupce	Ignaz Johann von Wasner
Císařský vyslanec v Rusku (Petrohradě)
Ve funkci: 1721 – 1722
Panovník	Karel VI.
Nástupce	Nicolaus von Hochholzer
Císařský tajný rada
Císařský komoří
Vojenská služba
Služba	Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Hodnost	1719 plukovník
Bitvy/války	Válka o španělské dědictví
Narození	26. prosince 1679 nebo 2. prosince 1679
Úmrtí	12. března 1749 (ve věku 69 let)
Místo pohřbení	kostel Nejsvětějšího Salvátora v Praze
Titul	1746 český knížecí a 1747 říšský knížecí stav
Choť	(1712) Marie Josefa z Dietrichsteinu (1694–1758)
Rodiče	Václav Norbert Oktavián Kinský (1642–1719) a Anna Marie z Martinic (1652–1694)
Děti	Evžen František (1719–1726) Marie Terezie, provd. Wallisová (1721–1751) František Josef (1726–1752)
Příbuzní	bratr: František Ferdinand Kinský (1678–1741) nevlastní bratr: Filip Josef Kinský (1700–1749) švagr: Jiří Olivier z Wallisu (1686–1744)
Zaměstnání	diplomat, politik
Profese	šlechtic
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	rytíř Řádu zlatého rouna
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Štěpán Vilém kníže Kinský (Štěpán Vilém říšský kníže Kinský z Vchynic a Tetova, německy Stephan Wilhelm Reichsfürst Kinsky von Wchinitz und Tettau; 26. prosince 1679 – 12. března 1749) byl český šlechtic a politik, rakouský diplomat a důstojník z významného rodu Kinských. Zastával vlivné posty v diplomacii a ve správě Českého království, mimo jiné byl rytířem Řádu Zlatého rouna^[1][2] a pro svůj rod získal titul říšských knížat.

Pocházel z početné rodiny hraběte Václava Norberta Kinského (1642–1719) a jeho první manželky Anny Marie z Martinic. Měl čtrnáct vlastních a nevlastních sourozenců, jeho starší bratr František Ferdinand (1678–1741) byl nejvyšším kancléřem Českého království, sestry svými sňatky do rodin Batthyány, Chotků nebo Colloredů podpořily vzestup Kinských na přelomu 17. a 18. století.

Štěpánův otec Václav Norbert četnými nákupy zajistil početné potomstvo a Štěpán Vilém tak v roce 1719 zdědil rozsáhlé majetky ve východních Čechách (Choceň, Rychmburk, Rosice). Zámek v Chocni prošel přestavbou ještě za Václava Norberta, Štěpán Vilém v roce 1728 podnikl barokní přestavbu zámku v Rosicích. Největším pozemkovým celkem bylo panství s hradem Rychmburk zahrnující přes sedmdesát vesnic, na rychmburském hradě se ale Kinští v této době zdržovali jen výjimečně.

Štěpán Vilém Kinský původně sloužil v armádě a zúčastnil se války o španělské dědictví, později dosáhl hodnosti plukovníka (1719). Po sňatku s hraběnkou Marií Josefou z Ditrichštejna (1694–1758) byl v roce 1714 jmenován členem sboru místodržících Českého království. Poté zastával vlivné posty v diplomacii, byl vyslancem u carského dvora v Petrohradě (1721–1722). V roce 1723 v Praze při korunovaci Karla VI. českým králem zastupoval svého nepřítomného švagra Hieronyma Colloreda, nejvyššího dědičného stolníka. Později byl císařským vyslancem ve Francii (1729–1732).

Po návratu z Francie se trvale usadil v Čechách a dlouhodobě zastával důležité úřady v zemské správě, byl nejvyšším maršálkem (1733–1740) a nejvyšším hofmistrem (1740–1746). Vlivné posty ve správě Českého království měly částečně kompenzovat finanční ztráty spojené s náročnou reprezentací v předchozí diplomatické službě. Mimoto získal čestné hodnosti c. k. tajného rady a komořího, byl také nositelem Řádu Zlatého rouna.

V pobělohorském období zastávala řada členů rodu Kinských významné funkce a jejich ambice v první polovině 18. století směřovaly k získání knížecího titulu. Na počátku vlády Marie Terezie měli Kinští velmi dobrou pozici u císařského dvora a z této doby pochází zajímavá rodinná dohoda z roku 1745 mezi Štěpánem Vilémem a jeho mladším bratrem Filipem Josefem, který byl tehdy českým nejvyšším kancléřem. Filip Josef se v této smlouvě ve prospěch Štěpánova potomstva vzdával případného knížecího titulu. Štěpán Vilém byl 22. prosince 1746 povýšen do stavu knížat Českého království a 1. ledna 1747 získal také titul říšského knížete, ačkoli ve vlastní říši neměl žádný majetek. Zároveň byl pro něho zřízen majorátní fideikomis z panství Choceň-Rosice.

Z manželství Štěpána Viléma Kinského a Marie Josefy Dietrichsteinové se narodilo pět dětí, žádné z nich se ale nedožilo více než třiceti let. Syn Evžen František (1719–1726) zemřel v dětství, v mládí a bez mužského potomstva zemřel i dědic knížecího titulu František Josef Kinský (1726–1752). Ze tří dcer se dospělosti dožila Marie Terezie (1721–1751), provdaná za výrazně staršího generála hraběte Jiřího Oliviera z Wallisu (1686–1744). Po smrti Evžena Františka (1752) přešel knížecí titul na potomstvo Štěpánova bratra Filipa Josefa.

Štěpán Vilém Kinský je spolu s dalšími členy rodu pohřben v kostele Nejsvětějšího Salvátora v areálu pražského Klementina.

• ANDĚL, Rudolf a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, VII. díl - Východní Čechy, 1989
• BRŇOVJÁK, Jiří: Šlechticem z moci úřední, Ostrava 2015, ISBN 978-80-7464-461-0
• Ottův slovník naučný, díl XIV., 1899 (reprint 1998), ISBN 80-7185-200-7
• RICHTER, Karel: Sága rodu Kinských, 2008
• VÁCHA, Štěpán: Karel VI. a Alžběta Kristýna, Praha 2009, ISBN 978-80-7432-002-6

• Rodokmen Kinských na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)
• Rodokmen s erby na www.roskildehistorie.dk