Šarlota Neapolská

Šarlota Neapolská (asi 1480–1506), známá také jako Šarlota Aragonská, byla tarantskou kněžnou a nejstarší dcerou a později dědičkou krále Fridricha Neapolského. Přestože její otec byl zbaven svého království, její potomci z rodu La Trémoïlle si v exilu udržovali dynastický nárok na trůn.^[2]

Jako dcera neapolského krále z jeho prvního manželství s Annou Savojskou, vnučkou krále Karla VII. Francouzského, se provdala za hraběte Víta XVI. Lavalského, hlavu jednoho z nejmocnějších šlechtických rodů v Bretani.^[3]

Po smrti své matky, která nastala krátce po Šarlotině narození, byla vychovávána ve Francii na francouzském dvoře. Jedním z jejích nápadníků byl Cesare Borgia.^[3] Šarlota ho odmítla a 10. června 1500 se provdala za lavalského hraběte Víta XVI. de Laval.^[3]

Šarlota a Vít měli:

• Kateřina, provdaná za Clauda I. z Rieux^[3]
• Anna, provdaná za Františka de la Trémoïlle^[3]
• František, zemřel roku 1522^[3]

V roce následujícím po Šarlotině svatbě její otec ztratil v důsledku války svůj trůn i svobodu ve prospěch Francie. Její bratr Ferdinand Aragonský, vévoda kalabrijský, uprchl v roce 1504 do Španělska, odkud se již nevrátil. Po jeho smrti bez legitimních potomků ve Valencii v roce 1550 byla Šarlota již dlouho po smrti a Francie mezitím ztratila neapolskou korunu ve prospěch jiné větve Aragonské dynastie. Přesto její potomci převzali marný nárok na korunu a soustředili se na své zájmy v Bretani a Francii. Šarlotě je posmrtně připisován titul tarentské kněžny, který nosili neapolští dědici trůnu.^[2]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charlotte of Naples na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Šarlota Neapolská na Wikimedia Commons