Římskokatolická farnost Křešín
| Římskokatolická farnost Křešín | |
|---|---|
 Obecní kaple v přifařené vsi Kramolíně. | |
| Základní údaje | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | českobudějovická |
| Vikariát | pelhřimovský |
| Území farnosti | |
| Blažnov • Čeněnice • Chýstovice • Jedlina • Kramolín • Křešín • Mohelnice • Nové Práchňany • Štědrovice | |
| Kontakt | |
| Doručovací adresa | viz Římskokatolická farnost Lukavec |
| IČO | 47224746 (VR) |
| Externí odkazy | |
| Rejstřík církevních právnických osob MK ČR | |
| Údaje v infoboxu aktuální ke květnu 2025 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Římskokatolická farnost Křešín je zaniklým územním společenstvím římských katolíků v rámci pelhřimovského vikariátu českobudějovické diecéze.[1]
O farnosti
Historie
V roce 1350 je v Křešíně doložená plebánie jako část Řečického vikariátu (Červená Řečice), k níž měli podací právo vladykové z Křešína a Sudislavic, z Chýstovic a ze Skočidolovic. V letech 1360–1388 jimi byli bratři Veselý a Křeš z Křešína, synové Adama z Křešína. Z té doby jsou jménem známi plebáni Dětřich († 1360), Přibyslav ze Zelče, který roku 1374 směnil své místo s Janem, farářem ve Stráži, ten pak roku 1380 s Haškem, farářem v Přibyslavicích († 1388), po jehož smrti byl instalován Aldík, syn patrona Veselého z Křešic. V roce 1409 bylo u oltáře svaté Barbory zřízeno místo oltářníka společným nadáním pánů Sezimy ze Štědrovic, Václava řečeného Mayas ze Sudislavic, Křeše z Křešína a Soběna z Jenišovic. Krátce nato vypukly husitské bouře a patroni i osadníci se přiklonili k Janu Husovi a do rekatolizace zde sloužili utrakvističtí faráři.[2]
Mezitím se na počátku 16. století stal Křešín součástí kamberského panství, které v roce 1534 držely Johanka a Regina z Otradovic. Po smrti Johančina chotě Jana Lukaveckého z Lukavce a následném dělení majetku byl Křešín v roce 1578 prvně zmíněný jako část lukaveckého statku. Po dalším dělení majetku se stal Křešín v roce 1609 samostatným panstvím, na jehož nově zbudované tvrzi se usadil Smil Lukavecký z Lukavce. V roce 1620 Křešín vyplenilo císařské vojsko, přičemž usmrtilo ředitele školy Bedřicha Damborského, který nechtěl prozradit, kde se majitel panství a farář skrývají. O tři roky později byl Smilův majetek konfiskován pro jeho účast při stavovském povstání. Týž rok, dne 14. července 1623, koupil Křešín Wolf Jiří z Pöttingu, který opět sloučil statky křešínský a lukavecký.[3][2]
V roce 1622 opustil Křešín Smil Lukavecký společně s farářem Martinem Marešem, posledním utrakvistickým, a Křešín připadl jako filiálka farnosti Lukavec. V roce 1785 získal Křešín opět duchovního správce, když byla při kostele zřízená lokálie, povýšená v roce 1856 na farnost. V roce 1875 byl rozebrán starý a zchátralý gotický kostel a na jeho místě postaven nový v novogotických formách, zasvěcený svatému apoštolu Bartolomějovi. Ze starších sakrálních památek se na území farnosti dochovala křížová cesta, která vede od kostela k protější kalvárii.[2][4]
Farnost patřila do roku 1993 do královéhradecké diecéze. V uvedeném roce byla (v souvislosti s úpravou hranic diecézí po vzniku plzeňské diecéze) převedena do českobudějovické diecéze.[5] Farnost dne 31. prosince 2019 zanikla, jejím právním nástupcem je Římskokatolická farnost Lukavec.[1]
Kostely a kaple farnosti
| Fotografie | Kostel | Místo | Bohoslužba | Poznámka | |
|---|---|---|---|---|---|
.jpg)
|
Kaple | Čeněnice | obecní kaple | ||
.jpg)
|
Kaple | Chýstovice | obecní kaple | ||
|
|
Kaple | Kramolín | obecní kaple | ||
|
Kostel svatého Bartoloměje | Křešín | neděle | 11.00 | bývalý farní kostel |
.jpg)
|
Kaple | Štědrovice | obecní kaple | ||
Odkazy
Reference
- ↑ a b Výpis z Rejstříku evidovaných právnických osob: VÝMAZ Z EVIDENCE [online]. MK ČR [cit. 2021-02-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-02-03.
- ↑ a b c VLASÁK, Antonín Norbert. Okres Dolno-Kralovický v Čáslavsku: nástin historicko-archaeologický. Praha: Fr. A. Urbánek, 1884. 130 s. Dostupné online. S. 71–74.
- ↑ LOUDA, Jiří; KOPAČKA, Ludvík. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 6: Východní Čechy. Praha: Svoboda, 1989. 724 s. S. 229–230.
- ↑ POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. 2. K–O. Praha: Academia, 1978. 578 s. S. 161.
- ↑ KADLEC, Jaroslav; POKORNÝ, Pavel R. Českobudějovická diecéze. České Budějovice: Sdružení sv. Jana Neumanna, 1985. 146 s. ISBN 80-901602-3-9. S. 45.