Českobudějovická pánev

Českobudějovická pánev
Nejvyšší bod	480,1[1] m n. m. (Vráže)
Rozloha	622,07[1] km²
Střední výška	408[1] m n. m.
Nadřazená jednotka	Jihočeské pánve
Sousední jednotky	Blatenská pahorkatina, Táborská pahorkatina, Třeboňská pánev, Novohradské podhůří, Šumavské podhůří
Podřazené jednotky	Putimská pánev, Blatská pánev
Světadíl	Evropa
Stát	Česko Česko
Českobudějovická pánev na mapě Česka
Povodí	Vltava
Souřadnice	49°8′ s. š., 14°16′ v. d.
Identifikátory
Kód geomorf. jednotky	IIB-1
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Českobudějovická pánev je geomorfologický celek v severozápadní části Jihočeských pánví. Jedná se o téměř 70 km dlouhý tektonický příkop protažený ve směru severozápad–jihovýchod a široký v průměru deset až dvanáct kilometrů.^[1] Její reliéf je převážně plochý či mírně zvlněný v nadmořské výšce nejčastěji 380–410 metrů, na okrajích je uzavřená poměrně výraznými zlomovými svahy.

• Putimská pánev
  • Strakonická kotlina
  • Kestřanská pánev
  • Mladějovická pahorkatina
• Blatská pánev
  • Vodňanská pánev
  • Chvalešovická pahorkatina
  • Zlivská pánev

Českobudějovická pánev vznikla společně s pánví Třeboňskou (s níž byla zpočátku spojena) působením tlaku od jihu v počátcích alpinského vrásnění (přibližně před 88–100 miliony let). Koncem druhohor se pánve staly dnem moře. Později s výzdvihem Českého masivu byly pánevní prohlubně vyplněny sladkovodními jezery s odtokem k jihu. Svoji dnešní podobu začala Českobudějovická pánev získávat až koncem třetihor asi před 4 miliony let, kdy se směr odvodňování změnil na severní, došlo k vyprázdnění jezerních vod a erozní a denudační procesy vytvořily plochý reliéf.

Povrch Českobudějovické pánve je tvořen převážně svrchnokřídovými a třetihorními souvrstvími. Podloží je krystalickými horninami moldanubika, které vystupují na povrch u severozápadních okrajů pánve. Pro pánev jsou typické rozsáhlé akumulační tvary: nánosy štěrkopísků, sprašové hlíny, široké aluviální nivy a rašeliny.

Českobudějovická pánev je na jihovýchodě odvodňována Vltavou, v severozápadní části Otavou a jejím přítokem, Blanicí, které v ní vytvářejí četné volné meandry, mrtvá ramena a tůně. Nachází se v ní mnoho rybníků, z nichž největší jsou Bezdrev, Dehtář, Volešek, Munický rybník, Blatec, Řežabinec, Tálínský rybník.

Nejvyšším vrcholem jsou Vráže (480) západně od Dubného. Nejprominentnější je se 74 m Radčický vrch (466) severně od Vodňam.^[2]

• Bažantnice u Pracejovic
• Chvalšovické pastviny
• Malý ústavní rybník
• Mokřiny u Vomáčků
• Myšenecká slunce
• Pikárna
• Přední Galášek
• Radomilická mokřina
• Ražický rybník
• Řežabinec
• Skalský rybník
• Štěkeň
• Tůně u Hajské
• Tůně u Špačků
• Velký Karasín
• Velký Potočný rybník
• Vrbenská tůň
• Vrbenské rybníky