Čeněk Mužík

Čeněk Mužík (15. prosince 1906, Morašice – 5. března 1988, Choceň) byl architekt, představitel československého funkcionalismu.

Narodil se 15. prosince 1906 v Morašicích u Litomyšle, vyrůstal však v Chocni, kde také navštěvoval místní základní školu. Po vyučení pokračoval ve studiu na průmyslové škole stavební v Jaroměři. Díky doporučením zednického mistra Františka Tošovského a architektů Josefa Bednáře a Karla Řepy, u kterých byl na praxi, pokračoval ve studiu architektury na Státní uměleckoprůmyslové škole v Praze do roku 1935. Po studiu se stal praktikantem u architektů Bedřicha Feuersteina, Josefa Karla Říhy, Karla Honzíka a Josefa Havlíčka, kde jeho tvorbu ovlivnila avantgardní architektura a funkcionalismus. V roce 1936 zakládá vlastní architektonický ateliér a zároveň začíná realizovat nové stavby ve východních Čechách ^[1][2][3]

V roce 1932 se oženil s Růženou Novákovou a společně se přestěhovali do Chocně, kde vychovali čtyři děti.^[4]

Jeho architektonický ateliér fungoval do roku 1948, kdy byl znárodněn. Stalo se z něj samostatné středisko nově zřízeného Stavoprojektu, které nadále vedl až do odchodu do důchodu v třiašedesáti letech. Nadále pokračoval v činnosti a navrhoval rodinné domy v Chocni a jeho okolí.^[3]

Jeho stavby jsou ve východočeském regionu, kde realizoval více než šedesát různých projektů, z nichž značnou část v Chocni. Projekty však realizoval i v dalších lokalitách východních Čech, jako Polici nad Metují (divadlo čp. 151 a budova jeslí čp. 191), Hradci Králové (továrna Jitřenka čp. 956/13), nebo Hrochově Týnci, kde vyprojektoval budovu radnice (čp. 956/13). Projekty doplňoval i návrhy interiéru.^[1] Po roce 1948 se podílel na přípravě typových projektů pro stavbu základních škol, národních výborů a požárních stanic.^[3] Podílel se také na projektování výstavby v Litomyšli (např. sídliště Vertex). ^[1]

Pro Choceň zpracoval řadu zakázek. Mezi nejvýznamnější patří Veřejná obchodní škola v Chocni, nájemní domy Na Herzánce (1930), rodinné domy v Chocni – v Krawcově ulici, na Záměstí, Fügnerově ulici, přestavba lázní (bývalé sokolovny) pro Sbor Čs. církve (1935), domov důchodců v Chocni (1932–1938), hasičský dům v Chocni (1936), Staňkovo sanatorium (1940), zakázky pro místní továrníky a v neposlední řadě Urnový háj (1933).^[2]

Ne všechna díla Čeňka Mužíka byla originálním dílem autora. V publikaci Jiřího Hilmery „Česká divadelní architektura“ je zmínka: „V Polici nad Metují zbudovali divadlo v letech 1939 – 1940 podle plánů Čeňka Mužíka, v mírně zmenšeném měřítku takřka doslovně kopírující Roškotovo divadlo v Ústí nad Orlicí.“ ^[3]